You will welcome!
Krev pomalu odkapávala a barvila prašný bílý sníh do barvy své červeně. Panika. Strach ze smrti. Ostatní ho opustili, utekli. On byl nejpomalejší. Jistě, byl už starý jedinec, není překvapení, že nedokáže držet krok. V dálce bylo jasně slyšet děsivé vytí, ke kterému se přidávaly další a další hlasy z chřtánů těchto predátorů. Dlouho už utíkat nebude. Před sebou viděl poze nekonečně dlouhou zasněženou krajinu. Nohy, které se zuřivě bořily do hlubokého sněhui každým skokem těžkly, několikrát spadl. To ovšem starci nezabránilo ihned vstát. Vyčerpanost se však přemoci nemohla. Úbytek krve jí jen vyživolal. Přešel do kroku. Nemohl si nevšimnout, že se šelmy přibližují. Poj'dte si pro mě! Roztrhám vás na kusy! Pomyslel si. Avšak čtyrnozí predátoři kolem něj pouze uzavřeli kruh. Růžový jazyk byl vyplazen z jejich ohromné tlamy, plné bílích,. a jistě ostrých zubů. Vypadali, jako by se vysmívali. Nechají ho zemřít na vykrvácení. V bezmoci. Samotného. Až poté se do něj pustí.
Smyšlený příběh? Možná. Avšak takhle pravděpodobně vypadá vlčí lov z pohledu kořisti. Štvanice vlků. Koneckonců, tahle stránka se zabívá hlavně o těchto čtyřnohých predátorech.